Minimální tloušťka anhydritu by se dala rozdělit na dvě samostatné odpovědi. 1.) minimální tloušťka zpracovatelnosti 2.) minimální tloušťka pro dosažení určité únosnosti V praxi se bohužel často stává to, že jeden má na mysli minimum anhydritu pro dosažení určité únosnosti a druhý minimum anhydritu pro zpracování – výsledkem může být třeba paskvil, že na 30 cm polystyrenu se aplikuje 30 mm anhydritu – v té lepší variantě alespoň nad trubky, v té horší vč. trubky. Chyba je často v interpretaci informací z internetu – někde je napsáno od 35 mm a velmi často je to pochopeno, že 35 mm za každé situace – slovíčko od se vytratilo…

1.) minimální tloušťka anhydritové podlahy podle zpracovatelnosti: Anhydritový potěr se vyrábí z písku bez většího kameniva a dosahuje vysoké tekutosti – vyšší než u litých cementových potěrů -. Na rozdíl od cementových potěrů ale netrpí anhydritová směs objemovými změnami, takže ani při tloušťce 20-30 mm se nebude podlaha kroutit nebo praskat vlivem rozpínání a smrštění pojiva. Minimální tloušťky jsou vhodné jen jako vyrovnání vrstvy – určitě bych je nedoporučil na běžnou skladbu podlahy s tepelnou nebo kročejovou izolací. Minimální tloušťka zpracovatelnosti je ovlivněna hlavně použitým pískem – výrobci používají písky s různým poměrem větších a menších částic. Také poměr plniva vůči pojivu ovlivňuje chování směsi – anhydrit C30 má lepší zpracovatelnost než anhydrit C20.

2.) minimální tloušťka anhydritu pro dosažení určité únosnosti: Únosnost podlah není normovaná hodnota – obecně se bere únosnost podlah v obytná zástavbě cca 300kg/m2. Nosnot anhydritové podlahy je ovlivněna i podkladem – zpravidla polystyrenem 10-25 cm. Já doporučuji obecně tloušťku anhydritové podlahy v síle 45 mm (v souvislé vrstvě, tedy nad podlahové topení). I když je možné aplikovat i menší tloušťky anhydritu, zmenšená tloušťka v podstatě znamená snížení únosnosti a rázové odolnosti podlahy. Cenový rozdíl 10 mm anhydritu na 100 m2 je cca 4 300 Kč bez DPH